Pavel je specialistou na statické výpočty a jeho prací je zajistit, aby letadla byla tak pevná, jak mají být. Práce v Aeru pro něj byla jasnou volbou, protože s naší firmou spolupracoval již na škole. Během své dosavadní kariéry se účastnil vývoje celé řady typů letadel, od L-39 MS až po současnou L-39 NG nebo projekt Ae 270.
Na jaké pozici v Aeru působíte? Co je náplní Vaší práce?
V Aeru pracuji jako statik. Náplní mé práce jsou výpočty, které se týkají pevnosti. To znamená napěťově-deformační stavy a jejich vyhodnocování z hlediska navrhovaných konstrukcí. Při opravách dbáme na to, abychom zachovali požadovanou pevnost letadla a zároveň neovlivnili životnost konstrukce a zákazník dostal, co si objednal. Standardně počítáme metodou konečných prvků, která umožňuje vše vyhodnotit a navrhnout řešení. Po konstruktérech pak můžeme požadovat úpravy a tím začíná proces, na jehož konci je použitelná součástka. Ta jde přímo do provozu anebo v případě složitějších celků prochází dalším procesem, ať už certifikačním či zkušebním. Pokud to jsou vývojové zkoušky, často se konají zde u nás na zkušebně. Pokud se jedná o složitější záležitost, připravíme zadání pro subjekty, které s námi spolupracují – typicky výzkumnému ústavu či ČVUT. Provedení zkoušky podporujeme: určíme technické podmínky a kontrolujeme metodiku. Většinou se účastníme důležitých bodů zkoušky a následně provádíme vyhodnocení, které má zpětný dopad na úpravy v konstrukci, nebo vývoj konkrétního dílu.
Jaká byla Vaše profesní cesta do Aera?
To bylo celkem jednoduché, protože jsem studoval konstrukci letadel a stavbu draků, takže zhruba od 3. ročníku jsem spolupracoval se statiky v Aeru. To bylo v době, kdy probíhal vývoj L-39 MS, a tak jsem plynule ze studentských diplomových či ročníkových prací přešel plný úvazek. Mezitím jsem ještě absolvoval vojenskou službu, kdy jsem si na rok odskočil do služby k letadlům do Českých Budějovic a po návratu se usadil na židli statika, na které sedím dosud.
Čeho si na práci v Aeru nejvíce ceníte, co Vás nejvíce baví?
Baví mě, když dostanu výplatu :). Ale jinak je to tak, že jsem se vždy věnoval tomu, co mě bavilo. Jsem vystudovaný konstruktér, který se doučil pevnostní výpočty. Jsou tady kolegové, kteří na to šli opačně. Studovali aplikovanou mechaniku a doučili se něco o letadlech, takže my jsme směs aplikované fyziky, ať už jsme na to šli z jedné nebo druhé strany.
Mám to štěstí, že se mi splnilo dělat to, co mě baví, a mohl jsem pokračovat v tom, co jsem vystudoval a uplatňovat to přímo v praxi na vývoji od projektu L-39MS až po L-159. Účastnil jsem se tak plynulého procesu vývoje, který trvá doposud. Mezitím Aero začalo vylepšovat svoje programy, což mi dalo šanci zúčastnit se vývoje remotorizované verze modelu L-39. Prototyp, který jsme tehdy vytvořili, dodnes létá. Mezitím začalo Aero pracovat na projektu Ae 270, který vznikl v kooperaci s Aircraft Industries. V té době jsme také dělali vývojové práce na L-159, pak se objevily programy typu Sonaca. Měli jsme také možnost se švédskou firmou spolupracovat na bodu EFB. Zabývali jsme se podporou instalace jejich zařízení do civilních letadel, takže máme STC v podstatě na všechny Airbusy od 300 do 340, stejně tak Boeing 747 nebo na dva typy Embraer. To mi umožnilo „prolézt“ si dlouhou řadu různých typů letadel, což je pro technika zajímavá zkušenost.
Na čem pracujete nyní?
V současné době probíhají nejintenzivnější práce na projektu L-39 NG. První fází byla remotorizace starých draků L-39 na motor Williams. U té jsem se mimo jiné zúčastnil návrhů zkoušek, současně probíhajících aplikací či úprav na aplikaci, kterou máme na letounu 23-26. A samozřejmě pokračujeme s návrhem křídla pro tento nový model. Zároveň probíhají práce na provozuschopných vojenských letadlech, kde děláme podpory pro následné opravy, ať už se jedná o PP2000, případně PP4000. Samozřejmě nekončí práce na dalších upgradech a změnách stávajících letadel, ať už jde o staré L-39 u provozovatelů po celém světě nebo podpora české armády.
Jak funguje spolupráce mezi týmy?
Tohle ani nelze nazvat spoluprací, je to spíše společný život. Spolupráce znamená, že se na něčem dohodnete, něco samostatně děláte a následně se znovu potkáte. Takhle to nefunguje, my jsme v denním kontaktu, stále řešíme nějaké problémy a jsme ve vzájemné interakci. Výhodou je, že je nás tu v porovnání například s engineeringem poměrně málo, jen asi 50. Jsme soustředěni ve dvou patrech, máme tu především konstrukce a analýzy, část technologie a zkušebnu.
Co byste doporučil kandidátům, kteří by chtěli pracovat v Aeru, popřípadě v oddělení výpočtu?
Tady jde hlavně o chuť to dělat. Nejlepší je, když takový člověk už během studií pochopí, co ho asi tak může bavit. Aero pravidelně pořádá přednášky a prezentace ve školách, kdy doplňujeme svou výuku praktickými zkušenostmi, takže většinou jsme se studenty v kontaktu. Podporujeme je i při tvorbě diplomových prací. Vymýšlíme témata, která nás zajímají a kterými potřebujeme doplnit naše vývojové aktivity. V současnosti zde máme dva takovéto studenty. Zrovna jednomu píši oponentní posudek na jeho diplomovou práci. To jsou právě ti adepti, které si vytipujeme a kterým nabízíme po škole místo. Když jsou navíc nejen šikovní, ale sedí nám do týmu i povahově, není co řešit.